-
ZA CO ZAPOMÍNÁM(E) DĚKOVAT
Pokud povídky a články které píšu čtete postupně, nejspíš jste už zaznamenali pár těch z nemocničního prostředí. Navzdory mým předsevzetím přibyl ještě tenhle jeden – poslední. Pro tentokrát o něco osobnější a (varuji vás předem) vážně míněný. Pojďte se do toho vžít se mnou. Je úterý ráno, něco málo po osmé hodině. Pěkný, jasný, ale už poměrně chladný zářijový den. Zrovna…