Navigátor – na vandru poměrně důležitá role. Jenže kdo se téhle úlohy ujme, když máme obě dvě, já i Tučňák, úplně stejný orientační anti talent? Historek, které to dokládají je víc než dost. Mě se kdysi povedlo nás v rámci jednoho výletu několikrát za sebou ztratit v Praze, posadit do tramvaje, která, pravda, měla správné číslo, nicméně jela opačným směrem a doslova…

“Jop?” Zajímalo by mě, jestli je v tomhle vesmíru ještě někdo jiný, komu takhle rychle reaguju na zprávy a zvedám telefony. Každopádně, Tučňák teď zní jako že za pět minut umře… “No… já nevím, jestli se mi to všechno vejde do batohu… Pošlu ti fotku…” odpověděla. Na Whatsappu mi za chvíli přistál obrázek, na kterém jsem…. upřímně v záplavě věcí…

“Tak už přestaň trucovat a radši mi něco poraď!” oči mám při té větě přilepené ke stropu. Upřímně nesnáším když se mám o něco doprošovat a škemrat… “Se mnou jsi na vandr nikdy jít nechtěla.” “Nezačínej,” zaprosím, “někam taky vyrazíme. Ale začínala bych radši s Tinkou.” “A proč?” “Protože je to nejlepší kamarádka – už mě viděla i v těch…

Tině se Tina vlastně ani moc neříká. Minimálně já jí tak skoro neříkám. V mém světě je to už mnoho let Tučňák. Vlastně ani nevím, proč jí to zůstalo… Ta přezdívka vznikla v průběhu jejího posledního zvonění, kdy na sobě měla neskutečně vtipný tučňáčí overal. Chvíli jsem ji s tím jen tak nezávazně rozčilovala… ale pak se najednou přidali i…

„A máš něco takovýho?“ zeptala se Tina a ukázala ve Sportisimu do jednoho z regálů. „Jsou to nepromokavý vaky – kdyby byl hodně velkej ceďák tak na takový ty nejcitlivější věci…“ „Tino, jestli bude, ceďák tak nejcitlivější věc budu já,“ zahihňala jsem se. Chytila se za hlavu a pak s komentářem “to ten vak bude asi malej…” vyrazila k vařičům. Chvíli jsem…