-
Povídkový (ne)návod – SRAZ CHOVATELŮ AKVARIJNÍCH RYBIČEK
Povídka, která vznikla v rámci (ne)návodového kurzu Martiny Heš a je zařazena ve sborníku Na vlnách. Může mi někdo vysvětlit, proč že si tohle dělám? vrčela Soňa sama pro sebe. Aktuálně stála po kolena v potoce. Ledová voda jako by jí do nohou zapichovala tisíce jehliček, zatímco zbytek těla, nacpaný v džínách, košili s dlouhým rukávem a šátku zakrývajícím krk…
-
COPYWRITER TO NEMÁ LEHKÉ… ANEB: REHEK… A BLBEJ!
Nikdy jsem si nemyslela, že mají “copíci” jednoduchý život. Dokonce si myslím, že kdybych bývala předpokládala, že je tvorba reklamních a propagačních textů snadná, vůbec bych s ní nezačínala… Jsou ale některé aspekty tohoto povolání, na které mě vážně nikdo nepřipravil. Povyprávím vám teď o jednom příkladu za všechny… Každý dobrý text je zamazaný prostředím. To říkal už Bohumil Hrabal. Je to…
-
TAK TOHLE JSEM SI PŘEDSTAVOVALA TROCHU JINAK…
„Já tak strašně nesnáším salát,“ vrčím tiše a znechuceně se vidličkou přehrabuju v kupičce zelené lehce povadlé rukoly a čehosi dalšího, co bylo hořké snad ještě víc. Rajčata, okurky, plátky kuřecího masa a malou hrstičku krutónů – tedy to, co mi na tom všem dalo jíst – jsem do sebe už nasoukala a teď závistivě sleduji Honzu, jak se láduje hamburgerem.…
-
O ŽIVOTĚ S MALÍŘEM
Věnováno výtvarnému spolku Ateliér a Knihovně Barunky Panklové Řekněme si to na rovinu: pod slovem “malíř” si většina z nás představí spíš toho chlapíka, který k vám přijde domů, v prvních pěti minutách zamaže barvou všechno kromě stěn, kvůli kterým jste ho pozvali a po jehož odchodu ještě týden stěhujete a omýváte všechno, na co byť jen pohlédl, než vznešeného…
-
JEN OFINU, PROSÍM!
“Jdeš ke kadeřnici,” oznamuje mi ségra vesele. “Nejdu!” Odpovídám automaticky. Ta, pro většinu žen tak oblíbená sezení, při nichž mi někdo neustále narušuje osobní prostor, sahá mi na uši a krk, snaží se mě utopit buďto horkou, nebo ledovou vodou a vyžaduje po mně klábosení, při kterém se sice pořád něco říká, ale za celou dobu se nic nesdělí, mě…
-
HOROSKOP
„Já jsem úplně hotová!“ „Nazdar Gábi, taky tě ráda vidím,“ zubím se na známou, která asi pět minut před zavíračkou vklouzla do naší kavárničky a sesula se k prvnímu stolečku, do jehož blízkosti se nachomýtla. „Čau,“ broukla omluvně. Zněla hrozně vyčerpaně. „Kafe?“ „Nemáš spíš panáka?“ Protočím oči v sloup a naliju jí dvojku bílého. „Tak copak se děje?“ „Hele,… já jsem ti…
-
ZAČÁTKY JSOU TĚŽKÉ VŠUDE
ANEB: CVIČNÁ EVAKUACE Ten e-mail, který jsme dostali v září ve čtvrtek odpoledne, se tvářil trochu jinak než většina instrukcí, které jsem dostávala před tím a na to co po něm následovalo do teď ráda vzpomínám, ačkoliv mi to v danou chvíli připadalo jako noční můra. Obvykle bývá náplní mojí práce studentům co nejpřesněji sdělit, co se bude dít. Teď…
-
DOKONALÁ SOUHRA
Dlouho se nám to nepovedlo… Hodně dlouho, když nad tím tak přemýšlím. Nadšeně procházím Václavák nahoru a dolů a očima postrkuju ručičky na hodinkách. Proč sakra ještě nejsou dvě? Vrčím v duchu. Ačkoliv jsme s Honzou na stejné vysoké dost dlouho jsme se teď neviděli. Asi po dvou měsících, kdy jsme se prakticky nepotkali, jsme si po telefonu dohodli sraz…
-
NA ČERVENOU JEDEME!
Čas, který mám možnost trávit se svými kamarády Tinou a s Honzou je pro mě opravdu hodně cenný a nic se na tom, za ty roky co se známe, nezměnilo. Ti dva jsou můj pevný bod i v dobách, kdy se nemůžu spolehnout vůbec na nic a tak jsem upřímně zajásala, když se mi na Messenegeru objevil sled zpráv od…